Jeden můj kamarád si pořídil krásné nové ploutve, byl nadšený a hned s nimi vyrazil na první ponor. Po dvaceti minutách pod vodou vylezl s křečemi v lýtkách a puchýři na patách. Co se stalo? Udělal prakticky všechny chyby, které se s ploutvemi dají udělat. A není sám – spousta potápěčů opakuje stejné problémy, aniž by tušili, že by to mohlo být jinak.
1. Špatná technika ploutví – nejčastější energetický vampír
Tohle je možná ta nejvíc rozšířená chyba a paradoxně jedna z nejméně viditelných. Většina začátečníků ploutví tak, jako by jezdili na kole – rychlé, krátké pohyby od kolena. Vypadá to, že se hodně snaží, ale ve skutečnosti spálí spoustu energie a nikam se moc neposunou.
Správná technika ploutvání začíná od kyčle. Nohy máte relativně rovné, mírně pokrčené v kolenou, a celý pohyb jde od boků. Představte si, že máte nohy jako bič – pohyb začíná nahoře a plynule se přenáší přes kolena až k ploutvím. Pohyby by měly být široké, pomalé a uvolněné, ne rychlé a trhané.
Častý problém je i „jezdecký styl“ – potápěč ploutví v polo-vertikální pozici, jako by seděl na neviditelné židli. To je neefektivní a unavující. Správná pozice je vodorovná, lehce hlavou dolů, s ploutvemi nad úrovní těla. V téhle pozici spotřebujete mnohem méně energie a lépe ovládáte svůj vztlak.
Jak na to? Nejlepší je trénink v bazénu nebo na mělčině. Zkuste si plavat s rukama podél těla nebo se za něco chytit a jen ploutví. Zaměřte se na plynulost a šíři pohybů. Když to děláte správně, měli byste být schopní udržet pomalý, klidný rytmus dlouhou dobu bez únavy. Když se začnete zadýchávat po pár minutách, něco děláte špatně.
2. Špatně zvolená velikost – cesta k puchýřům a křečím
Viděl jsem potápěče, kteří si koupili ploutve o dvě čísla menší, protože „se to časem rozchodí“ nebo „chtěli, aby to dobře drželo“. No, guma se nerozchodí jako boty. A výsledek? Puchýře, otlaky a špatný krevní oběh, který vede ke křečím.
Příliš těsné ploutve jsou problém číslo jedna. Omezují prokrvení chodidel, což po chvíli vede k mravenčení a pak ke křečím. Pata a nárt nesmí nikde tlačit. U uzavřených ploutvích musíte mít prostor na pohyb prstů – zkuste jimi ve výstroji pohnout. Pokud nemůžete, jsou ploutve moc těsné.
Ale příliš volné ploutve jsou taky problém. Ploutev se vám kroutí na noze, odírá patu a hlavně ztrácíte energii – část síly, kterou vynaložíte, se místo do vody přenáší do pohybu ploutve na vaší noze. To je únavné a frustrující.
Řešení je jednoduché, ale vyžaduje trpělivost: vyzkoušejte ploutve pořádně před koupí. U uzavřených ploutvích nasaďte ty ponožky, se kterými budete potápět. U otevřených vyzkoušejte s botkami. Pochodujte v nich po obchodě, poploutejte ve vzduchu. Měly by sedět pevně, ale nikde nesmí tlačit. A pamatujte – pod vodou vám nohy lehce natečou, takže radši o trochu volnější než těsné.
3. Zanedbání údržby – jak si zkrátit životnost ploutvích na polovinu
Spousta potápěčů si myslí, že ploutve jsou jen kus gumy, co vydrží cokoliv. Pak se diví, že jim po dvou sezonách praskají řemínky nebo se láme materiál. Přitom správná péče zabere pár minut a ploutve vám vydrží mnohem déle.
Největší nepřítel ploutvích je slaná voda, která v nich zůstane. Sůl krystalizuje, materiál vysušuje a ničí. Po každém ponoru v moři musíte ploutve opláknout sladkou vodou. A nemyslím rychlým sprchnutím – dejte je do vany nebo kbelíku a nechte je tam chvíli odmočit. Zvlášť důležité je to u řemínků a přezek, kde se sůl ráda usazuje.
Druhý zabiják je slunce. UV záření ničí gumu rychleji než cokoliv jiného. Nikdy nesušte ploutve na přímém slunci. Vždycky ve stínu, nejlépe na vzduchu. Viděl jsem ploutve, které byly rok v provozu a vypadaly jako po pěti letech – majitel je pořád nechal ležet na slunci u bazénu.
Skladování má taky svá pravidla. Ploutve by měly ležet na rovné ploše nebo viset. Nikdy je neohýbejte, nepřekládejte a nepokládejte na ně těžké věci. Deformovaný list ploutve už se nevrátí do původního tvaru a ztratíte na výkonu.
Kontrolujte řemínky a přezky před každým ponorem. Natržený řemínek je předzvěstí toho, že brzy povolí. Lepší ho vyměnit doma v klidu než řešit sundat se sundanou ploutví pod vodou. Náhradní řemínky nejsou drahé a jejich výměna zabere pár minut.
4. Ignorování prostředí – ploutve pro všechny příležitosti neexistují
Vidíte potápěče s obřími dlouhými ploutvemi ve stísněném vraku nebo naopak s krátkými mrštnými ploutvemi v silném proudu. Oba bojují víc, než by museli, protože použili špatný nástroj pro danou situaci.
V proudu nebo na otevřeném moři potřebujete výkon. Delší, tvrdší ploutve vám dají větší tah a dokážete se lépe pohybovat proti odporu. Krátké ploutve vás v silném proudu prostě neudrží.
Naopak v jeskyni, ve vraku nebo mezi korály chcete být mrštní a přesní. Dlouhé ploutve se vám budou pořád o něco zaklínat, víří sediment ze dna a celkově vás spíš zdržují. Tady oceníte kratší, ovladatelnější ploutve.
Pro podvodní fotografii platí podobné pravidlo. Když se snažíte zachytit malého tvora a potřebujete jemně manévrovat, dlouhé ploutve jsou spíš překážka. Krátké vám umožní lépe udržet pozici a provádět jemné korekce.
Řešení? Pokud potápíte hodně a v různých podmínkách, může se vyplatit mít dvoje ploutve. Ale realisticky – většina rekreačních potápěčů vystačí s jedním univerzálním párem střední délky a tvrdosti. Naučíte se s nimi pracovat v různých situacích. Důležité je vědět, kdy být agresivnější a kdy jemnější.
5. Přehlížení varovných signálů těla
Tohle je možná ta nejnebezpečnější chyba. Cítíte pálení v lýtkách, mravenčení v chodidlech, tlak na nárt – ale pokračujete dál, protože „to přejde“ nebo „už jsme skoro na konci ponoru“. A pak přijdou křeče.
Křeče pod vodou jsou vážný problém. V lepším případě vás to bolí a musíte ponor předčasně ukončit. V horším případě se dostanete do paniky nebo nemůžete efektivně ploutví. Viděl jsem potápěče, který dostal křeče v obou lýtkách současně – naštěstí jsme byli na mělčině.
První znamení problému je obvykle pálení nebo únava v lýtkách. To znamená, že buď špatně ploutví (moc rychle, moc intenzivně), nebo máte špatný krevní oběh v nohách (příliš těsné ploutve, chladno). Další signál je mravenčení v chodidlech – jasný příznak nedostatečného prokrvení.
Co s tím? Zpomalte. Potápění není závod. Pokud cítíte únavu v nohách, plavte pomaleji a širšími pohyby. Občas změňte tempo nebo styl ploutvání – střídejte běžné ploutvání s veslováním nebo žabákem. Protáhněte lýtka – chytněte se za špičku ploutve a jemně zatáhněte k sobě.
Pokud problém nepřejde, ukončete ponor. Lepší vynechat dvacet minut potápění než riskovat křeče, které vám můžou zkazit celý den nebo dokonce způsobit nebezpečnou situaci. A pokud se vám to stává pravidelně, něco je špatně – buď s ploutvemi, technikou, nebo s vaší fyzičkou. Řešte to.
Závěrečná rada
Většina těchto chyb má společného jmenovatele – lidi si buď nenajdou čas na pořádné seznámení s výstrojí, nebo ignorují varovné signály. Ploutve nejsou jen kus gumy, co si hodíte na nohy. Jsou to nástroje, se kterými se musíte naučit pracovat.
Vezměte si čas, naučte se správnou techniku, investujte do správně zvolených ploutvích a starajte se o ně. Ušetříte energii, budete se potápět efektivněji a hlavně bezpečněji. A co je nejdůležitější – budete si to víc užívat. Protože o to přeci jde.